Veselé vánoční hry. „Než se převlečete do kostýmů, dojděte si na záchod“

Tak takhle samozřejmě ne, přátelé! Jsme v Londýně, takže: Z kuchyně pronikavě smrdí spálený toust, venku leje jako z konve a hukot vody v tomto romantickém vánočním období přehlušuje jen řev detektoru kouře, který spustil onen připálený toust.

A zatímco větrám o stošest a doufám přitom, že liják smeje z prostřed kuchyňského okna ptačí hovínko, ke kterému není možné se dostat, neb máme ta nemožná britská okna, co nedojdou pořádně otevřít, pobrukuji si v rytmu detektoru chytlavou píseň naší školní vánoční hry: „Flicker flicker, flicker flicker, go the flames in the fire...“ 

Odlišné svátky, ale přesto stejné. Vánoce v UK >>

Vánoční hry o narození Ježíše (nativity plays) mají v Británii dlouhou tradici, ale s rostoucím sekularismem
a multikulturalismem se stále více omezují jen na školy církevní. Je to obrovská škoda pro děti, rodiče, ba i společnost. Taková typická vánoční hra se většinou skládá z několika písniček, mezi nimiž se vypráví onen úžasný, dva tisíce let starý příběh o cestě do Betléma a o narození Spasitele světa v malém chlévě. Žáci jsou převlečeni do působivých kostýmů, a na konci hry nezůstává v sále jediné rodičovské oko suché. Sama mám často na krajíčku,
a to i přesto, že písně nacvičujeme od začátku listopadu a v půlce prosince už jich mám až po krk, a máloco povzbudí jako fakt, že premiéra je pozítří, ale tři žáci stále ještě nedonesli kostýmy, Jack tráví většinu zkoušek šťouráním se v nose a malá Amina při zpívání pravidelně usíná.

Letité zkušenosti nás sice poučily, že takoví Jackové a Aminy se na jevišti posazují dozadu, zatímco vzorné Katherinky a Johnové, co zpívají ukázkově (a dodali včas kostýmy!), zaujmou přední pozice. I tak se ale premiéra neobchází bez karambolů, jako když se například hlavní hrdinka Marie, normálně smělé a odrzlé děvče, zasekne před davem rodičů a odmítne promluvit, takže její štěky odříká s bleky v očích učitelka.

 6 vánočních věcí, o kterých jste nevěděli, jak se v Anglii slaví >> 

Nic to ovšem není proti loňskému roku, kdy jsme hráli představení „Shine star shine“ o velké hvězdě, která moc chtěla svítit, ale nešlo jí to, i když se tak snažila; rozsvítila se až když spatřila malého Ježíška. Po zkušenostech se „zaseklou Marií“ byla hlavní role přidělena Eliášovi, který chodí do dramatického kroužku, a zástupy lidí mu tedy nejsou cizí. Režisérka odmítla můj návrh zvýšit dramatičnost scény tím, že bychom Eliáše, převlečeného do zlatého kostýmu hvězdy, zavěsili na trámy pod stropem (konec konců chodí na dramaťák a akční scény mu tedy nejsou cizí), a místo toho postavila doprostřed jeviště umrněný dřevěný stolek.

Brzy se ukázalo, že měla pravdu, když tvrdila, že to na dramatičnost bude bohatě stačit. Eliáš, oblečený do zářivého kostýmu, si totiž ponechal šedé ponožky, v momentu katarze mu podjela noha a hvězda se zřítila za pódium. (Nechci vypadat jako hříšný pyšník, jak by pravil Anděl Páně, ale kdyby byl Eliáš zavěšený na trámu, jak jsem já navrhovala, tak se tohle nikdy nestalo!) Díky Bohu to dobře dopadlo, hvězda se jen lekla, pád si obrečela, ale zato tak tiše a profesionálně, že si toho nevšiml ani sbor tříletých andělů, zpívající dál z plna hrdla vedle jeviště, ani čtyřletá zvířátka a pastýři,  přizvukující z druhé strany. Jack se samozřejmě dál bezstarostně šťoural v nosu
a Amina tiše a pokojně spala.

Platí přesčasy, noční, svátky i neděle a mluvíme anglicky >>

Nikdy nezapomenu ani na svoji první vánoční hru v soukromé škole, kdy velbloud evidentně neuposlechl instrukce „než se převlečete do kostýmů, dojděte si na záchod“. To jsem si s hrůzou uvědomila během představení, kdy jedna ruka začala podezřele často sjíždět k rozkroku a velbloud přešlapoval ze strany na stranu, a nebylo to do rytmu písně. Z toho, že opravdu potřeboval čurat, což ostentativně popíral, přestože jsem mu výlet na záchod nenápadně šeptem nabízela, ho usvědčila až masivní louže.Jako velbloud však díky tomu vypadal ještě autentičtěji!

Zkušenosti známých a přátel ale dokazují, že může být i daleko hůř. Jedna maminka vzpomínala, jak poté, co Marie nepříliš jemně položila čerstvě narozeného Ježíška do jeslí, se Ježíškovi – panence urvala hlava a pomalu se kutálela po jevišti a následně dolů po schůdcích. V jiné škole se zase Marie s Josefem během přestavení pošťuchovali o to, kdo bude Ježíška držet, načež Josef strčil do Marie, ta spadla mezi tři krále, a jeden z králů se z šoku počůral. Gratulovat si také mohou rodiče jiného Josefa, který svědomitě hrál ochránce krbu až do chvíle, kdy si z dlouhé chvíle vyndal z nosu masivního holuba, a otřel ho do blankytně modrých šatů své ženy Marie. 

Opravdu nechápu, proč tolik škol odmítá pořádat vánoční hry, když je to přitom taková legrace a žáci si nejen poselství, ale i písničky pamatují ještě v červenci, jak jsem si jednou z legrace ověřila. A ještě z toho všichni máme zážitky na celý život!

Alena z Londýna

Líbí se ti článek? Podpoř nás:

Přečtěte si další rady a tipy z kategorie Život v Anglii.

Naplánuj si cestu: