Magna Charta – nesmělý krůček k demokracii
V červnu si připomínáme 800. leté výročí Magny Charty. Když se ředitelka minulé pondělí na pedagogické poradě zmínila, že k dětem během školního shromáždění pohovoří ta téma Osm set let Magny Charty, zarazilo mě to, neb jsem si byla jistá, že byla podepsána v roce 1212.
Vzápětí se ukázalo, že si ji pletu se Zlatou bulou sicilskou (o které kromě cimrmanovsky zapamatovatelného data vím také prd), a tak myslí opouštím poradu a nořím se do historie. Ponor netrval dlouho. Ukázalo se totiž, že jediné, co si o Magně vybavuji, je její latinský název, a pak také fakt, že profesor dějepisu, který se o Chartě zmínil, byl mladý, nosil patku, brýle, a snažil se nás něco naučit.
Další klíčová vzpomínka je, že sedím se spolužačkou Lucií v první řadě u okna, že okna byla rozdělena dřevěnými rámečky na mnoho tabulek, a otvírala se dovnitř. Prostě opravdu zásadní, strhující informace, o které mohu bez zardění obohatit další generaci!
Srdečně gratuluji všem, kteří toho o této přelomové listině, ví daleko více. Tito Hujeři si teď mohou jít uvařit kafe a sníst ke svačině domácí švestičky, a my ostatní zůstaneme online a připomeneme si o Velké listině práv a svobod alespoň to základní.
Londýn milovaný i nenáviděný >>
Richard Lví srdce, anglický král, trávil v Anglii pramálo času, protože válčil s Francouzi a/nebo vedl křížové výpravy. Když v roce 1199 došlo na Boží slova „prach jsi a v prach se obrátíš“, nastoupil na trůn bratr Jan, kterému bylo vládnutí Anglii taky ukradené.
Potřeboval ale prachy na válku s Francouzy, a tak neustále zvedal daně, sliboval hory doly, pokud to zavánělo penězy, ale samozřejmě sliby chyby. Není proto divu, že baroni, reprezentující prostý lid, toho měli brzy plné kecky, ale Jan se s nimi necrcal a prostě je buď ignoroval, nebo je usadil do chládku.
Honza je v Manchesteru od dubna, angličtinu musí ještě pilovat >>
Číše přetekla, když Jan zabavil canterburrské opatství. Arcibiskup canterburrský svolal všechny urozené pány,řekl jim, na co mají vlastně nárok, a páni se nestačili divit, ale neudělali nic. Zatím. Načež Jan zvedl daně. Prošlo mu to, protože slíbil, že už to nikdy neudělá. Jan byl ovšem, jak bychom dnes lidově řekli, „slibotechna“, a tak po čase zvedl daně znovu. Dva z baronů je odmítli zaplatit, což Jan vyřešil tím, že je poslal přemýšlet o úctě k hlavě pomazané za mříže.
Sociální pojištění a odvody ze mzdy. Co je NIN v Anglii >>
To samozřejmě rozzuřilo zbytek baronů; ucho u džbánu se utrhlo, a urození pánové si navlékli slušivé želežné brnění a shromáždili se v městě Runnymede. Vytáhli na plácek i krále Jana, načež arcibiskup rozbalil pergament z názvem Magna Charta, a začal králi předčítat, na co mají baroni nárok, a co se stane, pokud král překročí své pravomoci. Poté Jana slavnostně donutili tuto Listinu práv a svobod podepsat.
Tvářil se sice kysele, ale v podstatě neměl na vybranou, a navíc zřejmě nechápal, že právě nyní, 15. června 1215, zapichuje důležitý mezník v dějinách králoství – od tého chvíle už si angličtí králové nemohli tolik dovolovat a museli brát alespoň minimální ohledy na šlechtu, a později i na poddané. Nebyla to ještě zdaleka demokracie, ale byl to alespoň první batolecí krůček. A dnem malých začátků se nemá pohrdat...
P. S. Kdo přebývá v Londýně, neměl by si nechat ujít jedinečnou výstavu na téma Magna Carta: Law, Liberty, Legacy, která potrvá v British Library jen do prvního září.
Alena z Londýa
Líbí se ti článek? Podpoř nás:
Přečtěte si další rady a tipy z kategorie Život v Anglii.