Kdo učí číst malé Angličany? Veselý český ilustrátor

Už tehdy mě na obálce zarazilo jméno ilustrátora – Alex Brychta. (Ozvala se má dávná rocková minulost, a tímto z Londýna zdravím všechny fanoušky Arakainu!).

Nedělala jsem si však moc naděje – co by ostatně dělal nějaký Čech na titulní stránce knížky, ze které se malí Angličané, Welšané, Skoti, Irové, Indové, Nigerijci, Pákistánci, Číňané,...(doplň dalších dvě stě národností, žijících v Londýně) učí číst? Matka klienta, který se shodou okolností také jmenoval Alex, navíc jméno ilustrátora četla jako Brajkta, a v domě nebyl internet, který by mou teorii potvrdil či vyvrátil, takže jsem se ocitla v pozici mrtvého brouka na suché větvi, a dál se soustředila na leštění podlah a zvládání náročného „klienta“.

Rozdílná výuka, vědomosti jsou na Googlu >>

O dva roky později:
Je 31. srpna a sedím v teď ještě prázdné první třídě; učebně, kde budu od zítřka kralovat. Prohlížím si učebnice a knihy, a z obálky na mě opět štěká pejsek Floppy a vesele mávají sourozenci Biff, Chip a Kipper. Knihy se přede mnou řadí jedna za druhou – jedná se o série z nakladatelství Oxford Reading Tree, podle které se místní děti už více než třicet let učí číst. První knihy jsou beze slov a příběh tvoří jen obrázky, následují jednoduchá slova, pak holé věty. Dnes mají tyto série už přes pět set knih a většinu z nich napsal Roderick Hunt a ilustroval Alex Brychta.

V kabinetu jsem ještě našla plakát s reklamou na Oxford Reading Tree, na jehož zadní straně se nachází rozhovor s tzv. „Brajktou“. Mrtvý brouk najednou oživl a suchá větev se zazelenala – tak Brajkta je přeci jen Brychta, dokonce Aleš, a po svých rodičích Čech jako poleno! Miluje švestkové knedlíky s tvarohem a hlavně má geniální český humor.

Co znamená living wage ve Velké Británii >>

Alex Brychta se narodil v roce 1956 v Praze, do Londýna ho zavál v roce 1968 mrazivý konec Pražského jara. Brychta sám o sobě tvrdí, že od jakživa rád kreslil a že mu ve škole nic jiného nešlo, a tak si při vyučování kreslil, místo aby dával pozor, a měl kvůli tomu samozřejmě často průšvih.

(Pedagogická vsuvka: Zde si neodpustím dát slovo kolegovi Komenskému, který by napomenul mladší generaci, že ne každý, kdo si místo počítání rovnice E = mc² kreslí vlasaté chlápky, se jednou stane všeobecně uznávaným ilustrátorem! Konec vsuvky.)

Ilustrátorem se tak Brychta stal prý víceméně z nouze. Ale ještě že tak! Podle jeho knih se už učí číst druhá generace Britů, knihy se používají i v dalších sto dvaceti zemích. Brychta za svůj přínos britské literatuře obdržel v roce 2012 od královny titul Člen Řádu britského impéria (MBE) – a takových Čechů skutečně moc není!

Brychtovy obrázky jsou jedinečné nejen v tom, že jsou veselé a hezké, ale že se v nich nezřídka skrývá i další, tentokrát ilustrovaný příběh; jsou v nich vtipné narážky, které občas může pochopit asi snad jenom dospělý, a připomínají mi laskavý humor dvojice Svěráků. Prostě na své si přijdou nejen děti, ale i jejich rodiče.

Jako učitelka, která dvacetkrát za sebou během jediného dne poslouchá ten samý příběh, to velmi oceňuji; coby česká učitelka, která dvacetkrát za sebou během jediného dne poslouchá ten samý příběh, navíc oceňuji i fakt, že v obrázcích občas zavlaje česká vlajka, ba dokonce se tam třeba objeví i obrázek Babičky Boženy Němcové. (Což mi připomíná, že to musím vyfotit a hodit na sociální síť a udělat tak naší krásné zemi krásnou reklamu, neboť co není na Facebooku, to jako by neexistovalo!).

Jak si vybrat peníze ze šeku, když nemáš účet v bance >>

Nejslavnější jsou ovšem Brychtovy „brýle“. Téměř v každé knize je možné všimnout si na obrázku brýlí, které se jen tak náhodou povalují na zemi, a s textem vůbec nesouvisí. Diskusí o tom, proč tam jsou a kdo je ztratil, je plný internet, a zvláště přeplněna jsou maminkovská fóra. Google našel na dotaz „Alex Brychta glasses“ během dvaceti šesti sekund plných 33 100 odkazů! K čemu v knihách jsou? Komu patří? Kdo a proč je ztratil?

Věřím, že jste sami zvědaví a napnutí jak toaleťák na sportovních závodech výše uvedeného obrázku, a  protože jsem altruista, ušetřím vám pročítání 33 100 odkazů (neb to by asi zabralo déle než dvacet šest sekund), a prozradím vám, že brýle ztrácí psi. Ne, nebojte, čtěte dál, dává to smysl! U vchodu do každého parku je cedule, že tam je zákaz volného pobíhání psů, že?

Psi tam ale přesto volně běhají, že ano? Brychta tedy usoudil, že ti psi jsou krátkozrací a nejsou proto schopni si ceduli přečíst, a tak jim ve vetešnictví kupuje brýle. Když pak nějakého volně pobíhajícího psa vidí, brýle mu nasadí, aby si tu ceduli se zákazem volného pobíhání mohl přečíst, jenže pes nevěřícně zavrtí hlavou, brýle setřese, a běží volně dál. A tak není divu, že se v Brychových knižních parcích válí tolik ztracených brýlí!

Alena z Londýna

Líbí se ti článek? Podpoř nás:

Přečtěte si další rady a tipy z kategorie Život v Anglii.

Naplánuj si cestu: