Třískou ku plastice aneb Průřez britským zdravotnictvím

(Vsuvka č. 1: Na britském zdravotnictví mě asi nikdy nepřestane udivovat několik věcí: Ošetření je zcela zdarma, a nikoho nezajímá, jestli přispívám do státní kasy či nikoli; žádné kartičky pojištěnce, bez nichž se s vámi v Česku nikdo nebaví.

Jediné, co chtěli vědět, je jméno, datum narození, adresa, alergie, zda má dítě sociálního pracovníka, jak jsme se dostali do nemoccnice a jaké je etnické národnosti a vyznání (kvůli tzv. „Rovným příležitostem“).

Rozumíte správně anglicky? MUSÍŠ PŘEČÍST >>

Týden jsem dceru poctivě krmila antibiotiky s jediným výsledkem, a to, že otok se sice trochu smrsknul, ale zato v místě vniku, mezi palcem a ukazováčkem, to začalo nějak podezřele bíle bublat, a také pod palcem byl velký, tvrdý abces. Nezbývalo než se vrátit na pohotovost.

Obrnila jsem se tlustým románem, velkou svačinou, a vyrazili jsme. Ukázalo se, že nejméně čtvrtina rodin žijících v jížním Londýně také usoudila, že teplé a slunečné sobotní odpoledne je skvělý den k návštěvě nemocnice, a ukázněně jsme se zařadili do davu čekajících.

(Vsuvka č. 2: Další věc, která mě nepřestává udivovat na britském zdravotnictví, jsou pomalé služby obvoďáků, (GP), kteří se zdají léčit téměř všechno paracetamolem, a kterému s kamarádkou proto přezdíváme „všelék“.  V postatě se už vůbec nenamáhám k GP chodit, pokud si nemyslím, že budu potřebovat antibiotika, protože vím, že jediné, co mi doporučí, bude všelék s tím, že kdyby se to za týden nezlepšilo, mám přijít znovu.

Problém ovšem nastává, když člověk potřebuje specialistu; i to se musí řešit přes GP, a často se na odborné vyšetření čeká týdny, ba i měsíce. Kamarádka kdysi měla v lednu gynekologocké problémy, a nejbližší možný termín, který jí byl nabídnut, byl červenec. Ještě že je Češka a mohla si skočit domů! Někdy se fakt divím, na co lidi v Čechách nadávají...

Uvařte si pravou anglickou snídani, je to zážitek >>

Na druhou stranu, pokud je tady velký problém a jde téměř o život, kolečko služeb se dá do pohybu rychlostí, za kterou by se ani zvuk nemusel stydět. Kolikrát jen měla starší dcera astmatický záchvat a volali jsme záchranku, a ta dorazila pomalu dřív, než jsem položila telefon.)

Po pěti a půl hodinách čekání, vyplněných hraním, konzultacemi s doktorem, svačinou, rentgenem, medvídky Haribo, dalšími konzultacemi a čekáním na výdej dalších antibiotik, odcházíme s šokujícím verdiktem: Pediatrům Péti ruka dělá starosti, ale netroufají si pohrabat se v tom sami, a tak byla odreferována do St. Thomas’ Hospital v centru Londýna, kde zítra, v neděli, podstoupí pod celkovou anestezií operaci na plastické chirurgii.

Krve by se ve mně nedořezal, a když pan doktor viděl můj vyděšený výraz, uklidnil mě, že tamější chirurgové jsou evropská špička v plastických operací rukou.

Vydělávej 266 Kč na hodinu. Mza v Anglii roste. Vyjeď ještě tento rok >>

Po zkušenostech s GP a dlouhým čekáním na odborné vyšetření mě proto udivilo, že zážitkový výlet na plastickou operaci byl naplánován hned na druhý den, a že všechno šlo jako po másle. Péťa byla úplně v pohodě, a i já brečela jen jednou, a to poté, co Petrušku uspali, načež mi sestřička soucitně řekla: „Tak maminko, dejte jí poslední pusu, a my ji odvezeme.“

(Vím, že to nemyslela tak brutálně, jak to vyznělo!) Uklidnila jsem se až venku modlením za zdárnou operaci a také focením narcisů s Parlamentem v pozadí, a pak jsem šla dceři naproti, když se probouzela. Doktor mi ukázal třícentimetrový kus „dřeva“, které z Petrušky vykuchali – to jsem myslela, že zase odvezou mě.

Dětská nemocnice Evelina byla úžasně vybavená, sestřičky, pokud zrovna neměly práci, hrály s pacienty hry, byli tam i dobrovolníci, kteří se věnovali dětem, jejichž rodiče tam zrovna s nimi být nemohli. Jinak je ale běžným standardem, že rodič může být s dítětem 24/7, a k dispozi jsou nejen rozkládací postele, ale i místnost, kde si dospělí mohou odpočinout, uvařit kafe, čaj, udělat toust – vše dodává nemocnice. Servis špičkový.

Navzdory skvělé nemocniční péči mě ani trochu nepřekvapilo, že dvě hodiny po operaci nás pustili domů, protože vím, že po porodu se pouští už po šesti. Prodloužení nastává jen v případě, že jsou komplikace.

Cestou domů jsme si koupili čínu, a následně odpadli v osm večer. Takový víkendový adrenalin, a to šlo jen o jedinou třísku! Jak říkám – kdyby mi to někdo vyprávěl, neuvěřím...

Alena z Londýna

Líbí se ti článek? Podpoř nás:

Přečtěte si další rady a tipy z kategorie Život v Anglii.

Naplánuj si cestu: