Přečtete nesmysly? Sláva, umíte číst!

Test se skládá z čtyřiceti slov, které musí žák správně přečíst; nejedná se však jen o běžná slova, jak by rozum kázal, ale o směs slov reálných a vymyšlených – tzv. pseudo-slova; také se jim někdy důvěřně přezdívá slova mimozemská, neboť  vedle sebe mají obrázek jakéhosi marťana.

Pracuj v Manchesteru tento rok, ubytování zajištěno >>

Testy probíhají individuálně, to jest učitel zkouší jednoho žáka po druhém, zpravidla v nějaké tiché místnosti, a předloží dítěti brožuru, v které jsou velká předepsaná slova. Učitel zároveň zaznamenává na zvláštní papír, jestli slovo bylo přečteno dobře, nebo ne. Výsledky se pak odešlou na ministerstvo, které zhruba ke konci června zveřejní, kolik slov muselo být správně přečteno, aby žák zkouškou prošel. V minulých letech to bylo pokaždé 32 ze 40 slov.

 Testy jsou povinné a škola musí o výsledku testu informovat jak rodiče žáka, a také se odrážejí v oficiálním hodnocení výsledků školy, zvaném Raise online. V praxi to pro školu znamená hlavně to, že se bude po výsledcích pídit kritický Velký bratr alias Ofsted neboli školní inspekce, a že je to další nesmysl, který se musí dělat. Jak prohlásila jedna ředitelka, „první dva roky děti učíme, že když čtou, tak to musí dávat smysl, a pokud to smysl nedává, tak to zřejmě přečetly špatně. Pak je najednou nutíme číst nesmyslná slova, a po testu je tento nesmysl zase odnaučujeme.“

Lidi čtěte >>

Angličtina jak jí nikdo nezná >>

Pro žáka z výsledku nevyplývá prakticky nic; pokud však zkoušku neudělá, je třeba, aby ji zopakoval příští rok. To je pokrok, původně se uvažovalo, že dítě bude test dělat tak dlouho, dokud jím neprojde (představte si to ponížení pro jedenáctileté dítě, které by kromě běžných SATs tesů v šesté třídě ještě muselo dělat zkoušku pro prvňáky!)

Smyslem této fonetické prověrky, která byla zavedena v roce 2012, je prý zjistit, jak jsou na tom děti se čtením, a informovat tak učitele o znalostech žáka. Pochybuji, že by se v některé první třídě našel pedagog, který by si ještě v červnu nevšiml, že dítě neumí číst, zvlášť, když většina škol se snaží číst s dětmi individuálně nebo aspoň v malých skupinkách denně.

Děti, které problémy se čtením mají, dostávají už tak zpravidla specifickou pomoc a podporu, protože fonetika je fajn, ale není to jediný způsob, jak se naučit číst. Fonetický test tak neslouží jako pomůcka, ale spíš jako metla, protože sice pleskne přes ruku školy, které jsou v konečných výsledcích pod národním průměrem, ale zároveň jim nenabídne žádnou pomoc pro vyřešení problému s výukou fonetiky.

A jak to vypadá přímo v praxi například v naší škole? Kolegyně z první třídy začátkem jara otestuje všechny prvňáčky, zjistí, jestli by pochybným testem prošli, načež  vytvoří skupinu těch, kteří v tu chvíli správně přečetli méně než třicet dva slov. Skupina je následně posunuta do další sekce, která připraví intezivní doučovací program, prostě nalejvárnu typu „doktorem snadno a rychle“.

Dostalo se mi té pochybné cti být v naší škole „nalívačem“, a tak každý den na dvacet až třicet minut svěřím svou vlastní třídu do rukou schopných asistentek, a snažím se přesvědčit skupinku devíti prvňáku, že před koncem školního dne, ve tři odpoledne a v parném horku, netouží po ničem jiném než číst přiblblá slova. Dojalo mě proto téměř k slzám, že si tyto dětičky, jimž tajíme, že je připravujeme na testy, samy začaly říkat „fonetický kroužek“, a na lekce se velmi těší. Já si však nemohu pomoci – pro mě je sousloví „Phonics Screening Check“ opět číslo jedna na seznamu anglických sprostých slov.

Alena

Líbí se ti článek? Podpoř nás:

Přečtěte si další rady a tipy z kategorie Život v Anglii.

Naplánuj si cestu: