Anglická snídaně

O tom, že je toto jídlo téměř svátost, svědčí i fakt, že existuje akademická instituce „Společenství anglické snídaně”, do níž může vstoupit jen ten, kdo se významně zasluhuje o rozvoj a šíření této anglické gastronomicko-kulturní památky, a propaguje tím starou dobrou „anglickost”.

Už z webu společnosti na mě dýchá posvátná úcta a skoro se stydím, že o takovémto historickém pokladu píšu sice v sobotu ráno se snídaní vedle počítače, ale na talíři mám polský chleba namazaný křenovou pomazánkou. Piji, pravda, anglický čaj, ale barbarsky ne s mlékem, ale se šťávou, a jako vrchol urážky dokonce z českého hrníčku se švestkami (letní sleva v českém zahradnictví). 

Prosím, neposílejte udavačský anonym na Společenství anglické snídaně! Přísahám, že zrovna minulý týden jsem měla na dovolené hned dvě pravé anglické snídaně během dvaceti tří hodin, a byl to nejlepší pokrm dne! Elegantně oděný číšník přede mně postavil talíř, na němž jako slunce zářilo volské oko, v jeho teple a záři se bez zábran opalovaly smažené žampiony a pod nimi vesele plavaly v tomatové omáčce fazole. Nad pořádkem dohlížela anglická klobása, sedící jako na koni na zadním hřbetu šťavnaté slaniny.

V rohu talíře se osamoceně a stydlivě rdělo osmažené rajčátko, protože mu chyběl černý kumpán – plátek jelítka. (Pánové ze Společenství by neměli radost!) Přehlídku ingrediencí pravé anglické snídaně zakončil toust. Jedinou chybou na dokonalosti byla absence denního tisku, který ke konzumaci anglické snídaně nerozlučně patří. 

Věřte nevěřte, první zmínky o takovýchto ranních hodech sahají už do 14. století, kdy byly výsadou panstva a na svých honosných venkovských sídlech jimi hostili své neméně vznešené návštěvy. Navazovali tak na anglosaské tradice praktického pohostinství – host do domu, Bůh do domu, ale dávali tím na odiv i své bohatství, majetek a status. V neposlední řadě se chlubili i cizím peřím, to jest kuchařskými schopnostmi svého služebnictva, kterému pak za odměnu možná dovolili dojíst zbytky po pánech. 

Kdo by si byl za studené války, když jsme se poctivě schovávali před „útokem“pod školními lavicemi, zahaleni během pravidelných branných cvičeních v pláštěnkách, s plynovými maskami a s pytlíky na rukou a nohou, pomyslel... >>

Bohatá a vydatná snídaně měla ale i praktickou stránku – než panstvo vyrazilo na hon nebo na delší cestu, bylo potřeba se vydatně posilnit. Ze zkušenosti mohu potvrdit, že pokud do sebe ráno nebo narvete takovýto talíř smaženého jídla, budete mít hlad nejdřív večer, spíš ale až druhý den. V devatenáctém století, kdy vládla pevnou rukou královna Viktorie, už bylo panstvo sice na ústupu, ale průmyslová revoluce a ždímání kolonií vynesly do čela žebříčků nového zbohatlíky.

Ti měli pochopitelně opět potřebu vystavovat své prachy na odiv, protože „kdo miluje peníze, nikdy se nenasytí”, a tak se uchýlili ke starým dobrým anglosaským tradicím dávného panstva, a povýšili anglickou snídani do erbu blahobytu. Ta se tak stala důležitou společenskou událostí. 

Časem se toto jídlo postupně filtrovalo do všech společenských tříd a jídlo zlidovělo natolik, že v polovině padesátých let dvacátého století snídala vajíčka, slaninu, klobásu, fazole, houby, rajčata, jelito a toust více než polovina anglických domácností.

 Dle mého názoru mají Češi a Slováci v Manchesteru velice dobrou pověst, jelikož Angličané mají rádi pracovité a schopné lidi >>

A přestože dnes dává intelektuální střední třída ráno přednost lehkým cereáliím před těžkým smaženištěm, je anglická snídaně stále oblíbená a populární. Najdete ji v hospodách i v každém bufetu, kde si na ní denně pochutnávají zejména manuálně pracující dělníci, ale i v pětihvězdičkových anglických hotelech. Servíruje se i na trajektu mezi Francií a Británií a jakmile otevřou kuchyni, vyprázdní se paluba a na krásné bílé doverské skály koukám jen já a pár ostatních Čechů, protože zbytek pasažéřu už do sebe láduje zhmotnění „anglickosti”. 

Ostatně já jí dávám jedničku s hvězdičku a pokud pojedete na ostrovy, rozhodně stojí za zkoušku a za objednávku. Mně už jen při psaní pokapaly sliny noťas, a kdybych neměla včera k večeři čínu a nebyla jsem dneska odpoledne pozvaná na jamajské karí a kuře jerk, tak si hned skočím do bufetu naproti pro krabičku s „celou anglickou”. Takhle si jdu jen namazat další polský chleba. 

Alena z Londýna

Líbí se ti článek? Podpoř nás:

Přečtěte si další rady a tipy z kategorie Život v Anglii.

Naplánuj si cestu: