Vojta Novák - V kuchyni byli jen 3 Angličani a já, čili dobrá škola mluvení | Huradoanglie.cz


Vojta Novák - V kuchyni byli jen 3 Angličani a já, čili dobrá škola mluvení

Přečti si další tipy z kategorie Život v Anglii

Needitovaný článek. Vše je jak to opravdu bylo. Takto popsal své zkušenosti jeden z našich klientů, Vojta Novák. Vojta se k nám vrátil ještě o rok později. Škola života v zahraničí je k nezaplacení.

Vojta Novák reference huradosveta.cz Manchester

Já myslím, že nejsou ten typ člověka, co by jel někam do zahraničí na týden a tam utratil všechny naspořený peníze za dovolenou. Když jsem se poprvé rozhodl vyjet do zahraničí, chtěl jsem tam i pracovat. Navíc jsem v té době byl ještě student a práce pro mě byla jakási forma aktivního odpočinku. Prostě vypnout mozek a manuálně dělat.

Tehdy mi o práci ve Skotsku řekl kámoš z vysoké, který našel někde ve studovně letáček, jak je super a úžasný sbírat jahody. Znělo to jako dobrý plán, prostě dobrodružství, sranda, člověk se na čerstvým vzduchu naučí anglicky a ještě si vydělá! O těžké práci na kolenou, v každým počasí a pod dohledem Rumunů (a ano, naučil jsem se trošku rumunsky) je škoda mluvit, ale svůj účel to splnilo. Bezva zážitek a plno zkušeností z letní zahraniční brigády. Na Skotsku se mi líbilo, že se místní lidi furt usmívali, zdravili nás na ulici a připadali mi tak nějak víc v pohodě, než v Česku. Takže když jsem přemýšlel, kam vyjet o dalších velkých prázdninách, na jisto jsem chtěl do Anglie. A že to nebude sbírání jahod, byla druhá jistota.

Petr Kaiser - do Anglie jsem přijel hlavně studovat. Jak se líbí Petrovi Manchester a co říká o bydlení a službách? Podívej se zde >>

Měl jsem štěstí, jeden můj kamarád z jazykovky už skoro rok pracoval a žil v Manchesteru. Hned jsem mu psal co a jak, kde bydlí, kolik to stojí a samozřejmě kolik vydělává. Všechno mi ochotně řekl a to byl vlastně můj první kontakt s Hurádosvěta, kámoš přes ně taky bydlel a já chtěl logicky bydlet s ním. Začal jsem si proto zavčasu zařizovat bydlení na začátek června, což je myslím dost důležitý, protože jak zájemců o letní brigády přibývá, hůř se pak bydlení shání. 

Musím přiznat, že mě zajímalo jen, jestli budu mít střechu nad hlavou a prácu už si tam nějak najdu sám, respektive s pomocí toho kámoše. O služby, který agentura nabízela, jsem se vůbec nestaral, protože když se řekne agentura, člověk si hned vybaví spoustu nevýhodnejch smluv a zaprodání do otroctví. Aspoň já to tak vždycky mám. To až teď vidím, co všechno Hurádosvěta nabízí a kdybych neměl z prdele kliku hned na začátku po příjezdu, možná bych těch služeb využil.

Dobrý, sedím v letadle, v kapse asi 11 tisíc korun v librách a jdem na přistání. Už není cesty zpět. Kámoš na mě čekal na letišti, pak jsme odjeli busem na barák, kde budu příští tři měsíce žít. „Kolik u sebe máš?“ ptá se. „Tyvole, to ti neřeknu, protože jak tě znám, chtěl bys hned pučit! Asi jedenáct litrů.“ Z výrazu jeho tváře mi došlo, že to asi stačit nebude a skoro nestačilo. Po zaplacení prvního nájmu (a taky zálohy, což mě překvapilo) mi zbylo pár liber na základní potraviny, jako jsou vločky a mlíko a už nic jinýho. Tu noc jsem asi nespal moc klidně.

Anglický domek v oblasti Lake District, BritánieDruhej den jsme u Pákistánců vytiskli asi 40 životopisů a šli je roznášet někam do Didsbury. No já osobně bych šel spíš někde do centra, ale udělat přesnej opak se vyplatilo, protože ještě ten den mi z jedný špeluňky volali a já po jednom dnu v Anglii měl práci (a to jsem těch životopisů rozdal asi deset?).

Práce v (raději nebudu jmenovat) by vydala na samostatnej článek, ale ve zkratce, dělal jsem kitchen portera, čili myčka nádobí, anglická slovíčka jsem znal, ale moc dobře jsem je neuměl dát do smysluplný věty a makal jsem na černo, tehdy jen za £4,40 na hodinu. No ale věděl jsem, že za tři měsíce pojedu zas dom, dokončit poslední rok magisterského a v kuchyni byli jen 3 Angličani a já, čili dobrá škola mluvení, takže mi to bylo v podstatě jedno.

Co se toho bydlení týkalo, připadalo mi to jako jet někam na školu v přírodě. Takový spartánský podmínky, ale mě to bylo zase jedno, protože ty dva měsíce ve Skotsku jsem bydlel v plesnivým karavanu. Upřímně říkám, že barák ve Fallowfieldu nebyl žádnej Hilton a dnes už agentuře ani nepatří, ale musí se mu nechat, že, aspoň pro mě, vytvořil kámoše na život a na smrt. Když prostě skupinka lidí bydlí ve stejným srabu, dá je to zkrátka nějak dohromady a za to su hrozně vděčnej. Koneckonců, kvalitu baráku určujou hlavně lidi, kteří v něm bydlí, ne samotnej dům.

Tento dům již nemáme z důvodu špatné kvality celého domu. Dům jsme předali zpět v prosinci 2015. Nyní standard dosahuje vyšší, viz zde >>

Moje další cesta do Manchesteru byla už po vejšce a já chtěl zůstat dýl. Alespoň jeden rok. Opět přes Hurádosvěta a tentokrát i s luxusnějším bydlením. Práci jsem našel zase velice rychle a to hlavně proto, že se za mě kámoši přimluvili v jejich zaměstnání. Hned ze začátku jsem tedy měl hned dvě práce. Opět kitchen porter v jedný práci a v druhý food runner v kavárně v galerii. Ale moc dlouho jsem to nevydržel, protože jsem jezdil z jedné práce do druhé a neměl jediný den volna. Nakonec se mi už lidi na baráku smáli, proč nejsu v práci, když jsem se náhodou objevil doma.

Po měsíci se dvěma zaměstnáními mi začaly docházet síly a já se rozhodl věnovat se naplno jen kitchen porterovi. V kavárně byl totiž věčně nasranej šéf, co na nás pořád řval.

V kuchyni byli zase jen Angličani, takže opět dobrá škola. A protože tam člověk trávil většinu času, probralo se vše od fotbalu po ekonomickou situaci v obou zemích. Po pěti měsících mi ale mytí nádobí začalo lézt krkem a já se začínal poohlížet po povýšení na jinou pozici, třeba číšníka. Problém byl v tom, že konkrétně v téhle restauraci nebyla šance. 

Bylo mi řečeno, že tak dobře uklízím, že si mě šéf chce nechat na týhle pozici, aby nemusel zaučovat někoho novýho. A nebyl jsem první, kdo takhle skončil. To mě přesvědčilo hledat práci jinde. V angličtině jsem si už věřil, takže nemohl být problém. Jenže jsem se spletl. Životopisy, kde se celá kariéra točila okolo mytí nádobí, nikoho nezaujaly a já pořád trčel u dřezu.

Jednoho dne mě napadlo, že napíšu kámošce ze střední, o který jsem věděl, že je taky v Manchesteru. Dali jsme se do řeči a ona se mě zničehonic zeptala, jestli nehledám práci. K mému úžasu se jednalo o číšníka v jedné síti restaurací a já okamžitě přijal. Pohovor s manažerem byla formalitka a mohl jsem nastoupit okamžitě. Tohle zaměstnání můžu všem jenom doporučit. Hromady zkušeností, mluvená angličtina prakticky pořád (neustálé řešení stížností hostů :D ) a mnohem lepší prachy.

Na léto jsem odjel domů, užít si slunka, ale už se zase vracím zpátky, tak kdoví, co mi Anglie přinese tentokrát?

Vojta Novák

Klient huradosveta.cz

 

Líbí se ti článek? Podpoř nás:

Přečtěte si další rady a tipy z kategorie Život v Anglii.

Naplánuj si cestu: