„A pozdrav!“ Příklady táhnou. Zkušenost české učitelky v Londýně

Mlask! Na hlavě mi přistál lepan, neb jsem nepozdravila dost nahlas. Jsou lekce, které si člověk pamatuje celý život, a těch pár pohlavků mi je vrylo hezky rychle a hluboko pod kůži. Ještě teď, po třiceti letech, trpím v našem malém městě paranoiou a pro jistotu zdravím každého dospělého ve věku mých rodičů, který se na mě zadívá jen třeba o nanosekundu déle, než je běžné.

Dnes už se sice nebojím lepanů, ale zase nechci působit nevychovaně a dělat tak rodičům ostudu.

Psychická vyčerpanost, mentální bolest, strach a chuť to vzdát. Nebo cesta s nejistým výsledkem >>

Také přát ostatním dobré ráno jsem se naučila celkem rychle poté, co jsem párkát ráno vešla bez pozdravení do kuchyně, kde tatínek snídal chleba se špekem a četl si přitom noviny, a málem jsem leknutím upustila konvici s čajem, když otec hlasitě udělal „bůůůůůůůůůů!“ Nechápavě a vyděšeně jsem se na něj podívala, načež mi vysvětlil, že i kráva sedláka pozdraví, načež se vrátil ke studiu zpráv.

Jedna moje známá se pak kdysi jako au-pair v Anglii dostala do rodiny, kde zřjemě nevěřili nejen na výchovné pohlavkování, ale na výchovu celkově, a když nám líčila své neuvěřitelné příhody, prohlásila, že nechápe,jak je možné, že z takových spratků mohou jednou vyrůst tak zdvořilí a slušní lidé, které potkávala všude kolem. Bodře jsem se tomu smála a tak úplně jí nevěřila, ale pár let nato jsem už sama dávala k dobru podobné historky vlastní.

Už hezkých pár let učím na základní škole, a tak mám k dispozici více studijních vzorků než limitovaný materiál, které mi poskytovalo aupairství. Drtivá většina z nich jsou velice slušné a poslušné děti. Poslouchají. Říkají prosím a děkuju. Ale nezdraví.

Je angličtina vším, co pro úspěšné nalezení práce v Anglii potřebuješ? >>

Fascinuje mě, že kolem mě ráno na chodbě přecházejí žáci, ale tak zvané „bůůůů“ neudělá až na pár výjimek ani jeden. A není to tak, že by mě neznali – jsme malá škola a já navíc za ta léta postupně odučila všechny děti na škole. Včera jsem u nádraží potkala bývalého žáka naší školy; nesmírně inteligentní chlapec z chudší, ale uvědomělé rodiny, který dostal stipendium na výbornou soukromou školu. Prostě klasa! Koukal na mě, ale nezabučel.

Až když jsme se míjeli, tak lehce povytáhl jedno oko a jeden koutek rtu, což jsem si vyložila jako pozdrav. Nezdraví mě ani osmnáctiletá dcera mojí asistentky, která za ní často chodí do práce, ale jinak se jejímu chování nedá nic vytknout.

Kdykoli přijedu domů do Čech, fascinuje mě, jak mě na ulici zdraví cizí děti, které mě prokazatelně nemůžou znát.

Navíc se tváří, jakože je to úplně normální, a suverénně jdou dál. O to větší je pak kontrast, když nezdraví vlastní žáci školy. Když jsem kdysi do výkonu zaměstnání nastoupila, rozhodla jsem se, že se s tím musí něco udělat, a dávala ráno dětem razítka na ruku za to, když pěkně pozdravily.

Celkem brzy se ke mně pak ráno vrhaly s nataženou rukou a zdravily tak hlasitě, až se Temže zvedala v korytu. Ovoce mého pedagogického působení po osmi letech, kdy z dětiček jsou školní mazáci? Na chodbě mě pozdraví tak dva ze třiceti.

Práce v Anglii není tak stresující jako byla v Tescu v Čechách >>

Ale nevzdávám se a působím dál, byť už bez razítek. Své vlastní děti péruju téměř každé ráno před vstupem do recepce připomínáním, aby pozdravily, případně je sjedu, že nepozdravily dost nahlas. Zdaleka ještě nejsme ve fázi, kdy by byl spokojen nejen Gut-Jarkovský, ale i jejich matka, ale jsou to začátky.

Osvětově působím i ve své první třídě – když ráno dělám docházku a zaklikávám do počítače, kdo je ve škole a kdo chybí, tak každé dítě zvlášt pozdravím, odhlédnu od monitoru a navážu s ním oční kontakt, a trvám na tom, aby odpovědělo zpátky a pozdravilo mě zdvořile a celým jménem.

A tak jen doufám, že to časem odpozorují a budou se učit příkladem. Příklady přece táhnou! Ale pro jistotu na příštím setkání vedení školy asi navrhnu, že bychom s tím mohli začít něco dělat trochu plošněji...

Alena z Londýna

Líbí se ti článek? Podpoř nás:

Přečtěte si další rady a tipy z kategorie Život v Anglii.

Naplánuj si cestu: