S čím kdo létá, s tím také dolétá

Kromě směšných váhových limitů jsou tady totiž ještě limity bezpečnostní, které zakazují převážet například živá zvířata, pyrotechniku, třaskaviny, drogy a zbraně či jejich napodobeniny.

Doplňkem z roku 2006 jsou také limity na tekutiny v příručním zavazadle (nic nad 100 ml do nich nepatří, ať už je to voda, krém nebo sprej), stejně jako zákaz veškerých ostrých předmětů, včetně sebepidivějších nůžek na manikůru. Měla jsem tu pochybnou čest stát v roce 2006 u zrodu těchto bezpečnostních opatření, neb jsem cestovala do Čech s osmitýdenním miminkem dva dny poté, co byly odhaleny plánované teroristické útoky na letadla směřující do USA, a na palubu letadla jsem si tehdy mohla vzít jen pas, letenku a plenku, to vše v průhledné tašce. Předpisům padla za oběť i dcerčina nejoblíbenější hračka.

Do Čech toho zpravidla moc nevozím, zato cestou zpátky je kufr narvaný a bojuji o každý gram, neboť si sebou chci sbalit co nejvíc domoviny. O to hůř, když jako matka skřížená s učitelkou zjistíte, že v ČR se dají za levný peníz nakoupit plastová zvířátka, a tak vykoupíte polovinu hračkářství, a pak máte lvi, tygry, berušky, motýly a hady rozstrkané po celém kufru, zasunuté do dětských holinek, schované v tričkách či přibalené k domácímu medu.

S čím ti pomůžeme v Anglii? >>

Nebylo to tak dlouho po zmařených útocích z roku 2006, co jsme v Praze stáli podezřele dlouho na ranveji, až konečně kapitán letadla oznámil, že se omlouvá za zdržení, ale že v jednom zavazadle bylo objeveno něco podezřelého, a muselo se to prošetřit. Polilo mě horko, že to třeba byla zase bomba, ale po příletu do Londýna se ze samolepky „security check“ (bezpečnostní kontrola) na mém kufru ukázalo, že to bylo něco daleko prozaičtějšího – moji „hadi“.

Cestující často váhají, jestli mohou letadlem převážet nože – nuže ano, nože mohou být v odbavených zavazadlech, ale nikoli v zavazadle příručním. Opět mluvím z bohatých vlastních zkušeností, čímžo děkuji svým rodičům za výborné keramické nože, které jsem bez problémů převezla po Vánocích před dvěma lety, a také kamarádce Áje za skvělé nože steakové, které jsem dostala k Vánocům letos, a také je v pořádku převezla.

Co jsem ovšem kdysi nepřevezla, byl tupý nožík zvaný „rybička“, kterou jsem navzdory rádoby důsledné prohlídce den před odjezdem zapomněla v přebalovací tašce, a kterou odhalil až rentgen na letišti. Cestovala jsem s manželem a dcerami na letní prázdniny do Čech, a všichni jsme byli natěšení.

Z Manchesteru do Bruselu na jeden den >>

„Čí je to taška?“, zeptal se pan rentgenista. Směle jsem se přihlásila.

„A tohle je čí?“ zeptal se a zlověstně vytáhl z nejzapadlejší kapsičky zapadlou rybičku.

„Taky moje“, dodala jsem už o něco méně směle. Bylo mi jasné, že o rybičku, k níž jsem měla už od skautských let sentimentální vztah, přijdu, ale za blbost se holt platí.

„A to máte v tašce proč?“

„Dcera měla narozeniny, měli jsme venkovní párty a krájeli tam dort, ten nůž musel zapadnout hluboko do tašky...“

„Já to chápu,“ pravil pan rentgenista, „nicméně je to nůž, a to je velmi závažné provinění a musí se to vždy hlásit na policii. Takže teď půjdete se mnou, a samozřejmě se může stát, že díky výslechu zmeškáte svůj let.“

Krve by se  ve mně nedořezal, a jako vůl vedený na porážku jsem následovala kroky zásadového pana rentgenisty. Manžel se po celu tu dobu ukázal jako pravá opora a kamarád do deště, a neustále mě povzbuzoval výkřiky typu: „To jsi nemohla tu tašku pořádně prohlídnout?!“, „To snad není pravda!“, „Co když zmeškáme let?!“ či „Co když tě zašijou?“.

Z Manchesteru do Ostravy přes Londýn >>

Pan rentgenista vytočil policii, sdělil jim, že dopadli někoho s nožem, a pak bylo chvíli ticho. Poté se pan rentgenista ukázal nikoli jako žalobce, ale jako obhájce, a policii popsal, že se jedná o matku, která tvrdí, že nůž zapomněla po párty, a že sebou má dvě malé děti (a tudíž nevypadá  na to, že by chtěla tupým nožem podřezat žíly posádce, obsadit kokpit a donutit kapitána letu, aby přistál v Bílém domě, kde následně převezme vládu nad světem...).

Pán to položil, já přestala fantazírovat o překažené domnělé nadvládě nad Zemí a budoucnosti za mřížemi, a s úlevou si vyslechla ortel, že policie bere na vědomí mé vysvětlení, a nepovažuje za nutné mě formálně vyslechnout. Rybička mi pak byla oficiálně zabavena, a já byla propuštěna.

Vzpomínala jsem na tuto příhodu, když jsem se o Silvestru vracela do Anglie a všimla si, kolik zabavených nožů, nůžek, pilníčků a pistolek na vodu je významně vystaveno ve vitrínách u odbavování. Ve vyfotografování si to jako doplněk k tomuto článku mi zabránilo jen to, že na světelné ploše začala výhružně blikat „poslední výzva k nástupu“.

U bezpečnostní kontroly u nástupu jsme už byli opravdu mezi posledními, a ještě jsme podstupovali rituál ochutnávání všech vod (jestli jsem do nich nevlila bombu), zouvání a následné obouvání kozaček, prohlídku čtyřleté dcery, která pískala pod detektorem kovu, hledání palubních lístků atd, atd, když v tom ke mně přistoupil sympatický pán z odbavovací překážky. Zeptal se  mě, jestli jsem paní Damijo, načež mi sdělil, že v mém kufru našli něco podezřelého, a potřebují to v mé přítomnosti vyndat.

Opět se ve mně málem nedořezal krve, a přemýšlela jsem, o co může jít tentokrát, neb jsem nevezla žádné hady. Nebyla to dceřina plyšová vydra. Nebyla to utopená včela v domácím medu. Nebyly to super ostré steakové nože (ještě jednou díky, Ájo!). Byly to prach obyčejné prskavky. Byla jsem poučena, že prskavky jsou pyrotechnika, a tak v letadle nemají co dělat. Takže jsem byla sice bohatší o poznatek z chemie, ale zato chudší o deset gramů, dvanáct korun a jedny prskavky. Ale snad aspoň měli pracovníci Letiště Václava Havla o to zábavnějšího Silvestra!

Alena z Londýna

Líbí se ti článek? Podpoř nás:

Přečtěte si další rady a tipy z kategorie Jak do Anglie.

Naplánuj si cestu: