Nejsme Arabové, nejsme Číňané (ani suverénní Britové). Můžeme si ještě vybrat
Obávám se života v luxusu, který může nastat už zítra. Obávám se prudkého zlepšení ekonomické situace, které se teď odehrává. Obávám se náhlých zlepšení bez svého zapřičinění a zkratek před dlouhodobou prosperitou. Když se mám lépe zítra aniž bych musel více pracovat, budu se mít zákonitě hůře pozítří a den poté. Úpadek následuje vždy o něco později. Za to je trvalý.
Člověk je tvor, který se od přírody přikloní k lepšímu zítřku a nevidí, co se může dít za dva dny. Člověk je nedočkavý, chce mít všechno hned teď. Člověk je tvor, který chce věřit, chce být klamán a nechce kriticky přemýšlet. Člověk je líný.
Když vidím náladu společnosti, připomíná mi to Islám v sedmém století. Islám dobil Persii a všechno vědění zničili, protože Bůh věděl přece nejlépe. Bůh vedl celou společnost. Bůh určoval cestu. Bůh říkal lidem, co se budou učit a koho budou poslouchat. Tím Bohem bylo vedení státu. Veškerý pokrok byl psán v arabštině. Jenže pak se něco změnilo. Bůh neměl pravdu. Bůh byl tím, kdo uvrhl jednou nejvyspělejší kultura k záhubě. Pokroková Arábie začala zanikat. Islám upadl.
Čína o pět set let později kontrolovala vše ve svém státě. Kontrolovala hranice, kontrolovala co se bude vyrábět, za kolik se to bude prodávat a smála se evropským inovacím. Vláda dokonce určovala, co se bude zpívat na pohřbech. Určovali, kdo má pravdu a koho budou lidi poslouchat. Číňané dali přednost krátkodobým cílům, báli se inovací a vládci měli potřebu kontroly. Pokroková Čína začala zanikat.
Československo bylo před devadesáti lety prosperujícím státem, bylo na vrcholu inovací, pracovního nasazení, myšlení a ekonomického pokroku. Byli jsme v čele Evropy. Po té se něco rychle změnilo. Kdysi pokrokové Česko začalo upadat.
Dnes se u nás snažíme zase vše kontrolovat. Média nám prodávají myšlenku, že díky kontrole je náš rozpočet v přebytku, jsme bezpečná země, neválčíme a ekonomika je na vrcholu. Jenomže toto je krátkozraké. S Čínou a Islámem to začalo jít skopce, právě když se začali bránit, zavírat se do sebe a přehnaně kontrolovat.
Holanďané, Švédové, Britové a Dánové se zbavují aut se spalovacími motory a my jsme sotva zakázali kouření v hospodách s velikou bolestí a křivdou. Copak nám nestačilo čtyřicet let přehnaných kontrol a politických represí komunistů? Copak nám nestačilo, aby nám musel někdo pořád říkat, co si máme myslet a jak uvažovat?
Jestli prosperita přichází v době přehnané kontroly podnikatele, spotřebitele, obchodníka, potom se ženeme tam, kde byla Čína a před ní arabský svět. Ženeme se nazpět, kde jsme byli skoro před třemi dekádami. Přehnanou kontrolou zastavujeme pokrok. Přehnanou kontrolou zastavujeme svobodné myšlení. Zastavujeme konkurenci, vynalézavost a zavíráme si dveře dohnat někdy “západní” země.
Krátkodobé vylepšení bez vlastního zapřičinění jde vždy na úkor něčeho důležitějšího. Na úkor svobody a na úkor prosperity v budoucnu. Nejsem Arabové, nejsme ani Číňané. Jsme Evropané, kteří prosperují díky decentralizaci, díky zdravé konkurenci, díky změně a díky inovacím. Jsme na křižovatce, musíme si vybrat správně.
Adam Wojnar
Líbí se ti článek? Podpoř nás:
Přečtěte si další rady a tipy z kategorie Život v Anglii.