Ema má maso. Ema has meat aneb jste bilingvní

Bilingvní lidé si totiž neustále cvičí paměť a schopnost soustředění se, a protože pořád přepínají z jazyka do jazyka, mají také obecně vyšší schopnost přepínat mezi jednotlivými úkoly. Cvičení mozku zvané dvoujazyčnost navíc snižuje a oddaluje riziko demence v pozdějším věku. (Mluvím třemi jazyky a pár dalších ovládám zbytkově, takže se teď těším, že v devadesáti letech budu jako křepelka a dokončím překlad Vojny a mír do jazyky Bobřích Indiánů v Amazonii.)

Dalším jazykem se také otevírá brána do poznání země, kultury, k novým lidem, hlubším vztahům. Mám šanci dopátrat se informací, které v češtině nemusí být dostupné, a přečíst si knihy, které do mého rodného jazyka nejsou, a možná ani nikdy nebudou přeložené. O požitku sledování filmů v originále ani nemluvě.

Jaký má vliv BREXIT na mentalitu Britů? Jak se chovají k Čechum >>

Kromě již zmiňovaného mozkového fitka je ale nasnadě především základní výhoda – schopnost domluvit se. To se hodí nejen když se někde ztratím, ale zejména když žiju v cizí zemi, potřebuju zjistit co a jak funguje, a hlavně si tu najít práci. Pokud umím jen pár základních frází, přežiji jako turista, ale co se týče práce, je větší šance, že skončím u vytírání nemocnice, než abych tam pracovala jako primářka, i kdybych nakrásně byla z Čech MUDr.

Zajímavým jevem dvoujazyčňáků je studií podložený jev „posunu osobnosti“, to jest fakt, že bilingvní lidé mají tendenci vyjadřovat se a chovat se trochu jinak v závislosti na tom, jakým jazykem mluví, a jaká kultura je tím nepřímo ovlivňuje.

Sama na sobě jsem tento jev vypozorovala, když jsem kdysi pár měsíců pobývala na Ukrajině, a protože v městské dopravě, na tržnici a na úřadech platil nejprve zákon ostrých loktů a pak až základní slušnosti, všimla jsem si po čase, že když mluvím rusky, chovám se agresivněji a nedám si nic líbit. Naopak v Británii mám pro změnu tendence omluvit se člověku, který do mě omylem vrazil.

Nevýhodou bilingvismu je ale podle jiné studie menší slovní zásoba v obou jazycích, stejně jako se dvakrát častěji stává, že nemůžete hned najít správný výraz nebo gramatickou konstrukci. Opět mohu potvrdit z vlastních bohatých zkušeností (teď to mám aspoň na co svést) – na druhou stranu pak ale můžeme bavit okolí veselými přeřeky.

Mezi moje nejoblíbenější patří hlášky mých bilingvních dětí:
„What polívku do we have for lunch?“
„Do I really need to wear košilku?“
„Aaaah look at the sky! What beautiful červánky this morning!“

Do výkladní tabule zlatého fondu dvoujazyčných historek ovšem patří výrok mé tehdy čtyřleté starší dcery, která mě zastihla v době těhotenských nevolností ohnutou nad záchodem, a hned začala volat svého otce: „Daddy!!! Mummy is blinking (blinká)!“ 

Alena z Londýna

Líbí se ti článek? Podpoř nás:

Přečtěte si další rady a tipy z kategorie Život v Anglii.

Naplánuj si cestu: