Desetileté výročí 7/7 útoků na Londýn

Jenomže ředitelka nám přišla říct, že budeme muset zůstat ve škole, protože jsou nějaké problémy s dopravou. Soukromně mi pak sdělila, že teroristi vyhodili v centru do vzduchu tři vlaky metra a autobus číslo 30.

Rozklepaly se mi ruce a šla jsem okamžitě volat manželovi, který tehdy pracoval v centru. Nebral telefon. V naší malé škole byl tehdy jediný počítač, připojený na internet, v ředitelně, a o mobilech s internetem nesnil snad ani Jules Verne.  Zmítaly mnou emoce, a úleva, když jsem se manželovi konečně dovolala, byla nesmírná.

Padesát dva rodinných příslušníků takové štěstí ten den nemělo – jejich manželé, manželky, dcery a synové se stali oběťmi sebevražedných atentátníků. Snad nejparadoxnější byla smrt mladé Židovky, která se uchýlila do Londýna z obav před bombovými útoky v Izraeli; zahynula při explozi autobusu č. 30 na Tavistock Square...

Pomohli jsme změnit život více než 600 lidem z ČR a SR >>

Den předtím Londýnem tekly slzy radosti – pořádání Olympijských her pro rok 2012 bylo přiklepnuto Londýnu.  Během 24h se radost a jásot změnily v pláč, šok, bolest, a nářek.

Následující měsíce a roky jsme se všichni vzpamatovávali z tragédie, a horko-těžko si zvykali, že k reklamám v městské dopravě přibyly i reklamy vybízející k bdělosti a k nahlášení jakéhokoli podezření. Dodnes si vybavuji, jak jsme všichni pár měsíců po 7/7 zpanikařili, když se v přeplněné tramvaji začal zvláštně vypadající muž divně rozhlížet, usmívat a s mobilem v ruce pomalu ukazovat po spolucestujících; jakási paní ho nervozně okřikla, cože to dělá, a já byla ráda, že už vystupujeme.

Pro koho je práce v Anglii vhodná?

A jak jsme tu na tom po deseti letech? Na památníku postaveném v Hyde Parku oněm padesáti dvěma obětem byli nedávno přistiženi bezdomovci, a ukázalo se, že v něm přespávají, přičemž pamětní desku s vyrytými jmény používají jako stůl.

Po útocích ve Francii a Tunisku se mezi lidmi zase začíná plížit strach. Zpráva, že jedna z londýnských dívek, která nedávno utekla do Syrie a přidala se k Islámskému státu, se vysmívala obětem z Tunisu, na kuráži taky nedodá, stejně jako fakt, že jeden z mládenců, který uřezával Američanům hlavy, je mladík britské  národnosti, zvaný „džihádista John“.

Od prvního července vstoupilo ve školáh v platnost nařízení zvané „Prevent Duty“, které přikazuje školám zajistit takovou výuku, která zabrání mládeži vrhat se do náruče terorismu (takhle poeticky to tam samozřejmě nestojí, že!).

Den na to nám ředitelka vydala instrukce, kdy, jak a kam se uchýlit, pokud dostaneme nařízení k „nouzové evakuaci“. Ráda bych vtipně dodala, že jen čekám, kdy začneme mít povinná braná cvičení a běhat po hřišti v pláštěnkách, s šátkem přes pusu a s pytlíky uvázanými kolem rukou a nohou zavařovacími gumičkami, ale nějak mi dochází humor.

Kolik vydělá průměrný Brit?

Odmítám však nechat se svírat strachem, bát se vstoupit do vlaku či vidět v každém teroristu. Strachováním se nic nezměním, a ničemu nezabráním. Ano, budu opatrná, ale ne bázlivá. A o co víc jsem ve zdánlivém nebezpečí, o to víc se chci radovat z toho, co mám, a užívat si života, a ne si ho krátit obavami. A tak, až budeme dnes držet dvě minuty ticha, vyšlu modlitby nejen za rodiny pozůstalých, ale i poděkování za to, že jsem živá, zdravá, žiju v míru a mám co jíst, pít, a co si oblékat. A to je vlastně důvod k radosti!   

Martene Wright přišla o obě nohy při explozi ve stanici Aldgate. Ztratila také 80 % krve, byla 10 dní v bezvědomí a po následujícíh deset měsíců prodělávala jednu operaci za druhou. Martene začala hrát volejbal a reprezentovala tým VB během paralympijských her v Londýně v  roce 2012.

Alena z Londýna

Nepodléhejme panice.

I přes tragické útoky teroristů je svět bezpečné místo, nepodlehejte médiím i nesmyslným konspiračním teoriím, které člověku nic nedávají. Jen ho straší. Jak říká můj oblíbený spisovatel a známý historik Will Durant:

"svět je nejbezpečnější místo, kterým kdy v dějinách lidstva byl. Jen máme více zdělovacích prostředků a na jedné straně novin zprávy ze všech kontinentů světa." 

Adam Wojnar

Líbí se ti článek? Podpoř nás:

Přečtěte si další rady a tipy z kategorie Život v Anglii.

Naplánuj si cestu: