Chcete žít v jedné z nejzdravějších zemí světa?

Tuto informaci jsem si onehdá přečetla brzy ráno v londýnském metru, zatímco jsem se v dopravní špičce dělila o metr čtvereční s devíti dalšími spolucestujícími, a zprávu následně potvrdilo sedm dalších deníků; to jest sedm dalších kopií deníku Metro, kterými listovalo zmíněných devět cestujících. Informace mě doslova praštila do oka, což bylo dáno nejen překvapením, ale i faktem, že řidič vlaku nečekaně zastavil (někdo horkem zkolaboval v sousedním vagonu).

Po zbytek cesty jsem se cynicky bavila rozjímáním nad tím, jestli ranní stresy s vypravováním dětí a cestováním ve špičce nezažívám – v tak zdravé zemi – vlastně úplně zbytečně? A nepřeháním to třeba jenom?

Minimální mzda v Anglii roste v říjnu >>

No ale teď vážně. Studie hodnotí tak zvané globální cíle, to jest život v míru a prosperitě, stejně jako jak se každá země staví k boji s chudobou, dětskou obezitou či ochraně planety. Žádná ze zkoumaných zemí nedostala stoprocentní hodnocení, a nikdo netvrdí, že některá země je tabulkově správná; ale někdy se k vlastní škodě příliš zaměřujeme na to, co je špatné, a přes samé trní nevidíme růže.

V páté nejzdravější zemi světa rozhodně není všechno dokonalé, ale na rozdíl od pětice nejhůře umístěných – Čadu, Nigeru, Jižního Sudánu, Somálska a Středoafrické republiky, si určitě žijeme jako v ráji: Minimálně je tu mír, svoboda slova a vyznání, pracovní příležitosti, v ledničce máme dostatek jídla (navíc máme tu ledničku!) a drtivá většina z nás bydlí v teplém a suchém domově. Dopřáváme si dovolené a máme víc, než potřebujeme. Země je protkaná sítí autobusů a železnic, a nemusíme se táhnout kilometry pěšky, i když se ty dopravní prostředky nezřídka podobají konzervě se sardinkami, a z nás pak díky tomu teče slaný pot alias „nálev“.

Jaké pojištění pro pobyt v Anglii potřebuju? >>

A kde se teoreticky žije lépe než v Británii? Číslo jedna obsadil Island, ale osobně by mi ta první příčka za tu zimu asi nestála. Ba ani na přítomnost tradičních dechberoucích polární září se tam člověk nemůže spolehnout, jak se přesvědčila známá, která tam jela s přítelem na silvestra, a zaplatila těžké prachy jen za okukování šedé oblohy. (Za to se tam ale zasnoubili, což zemi určitě dodalo v jejích očích kreditu.)

Číslo dvě patří Singapuru. Za mě jenom bezpřírodní město, i když je prý výborné pro byznys a technika tam jen kvete. Nepoplivané chodníky jsou určitě taky fajn. Bronzovou medaili si odneslo Švédsko, čemuž věřím. Dobrý kraj, dobří lidé. Bramborová je Andorra, v tak malém státečku se toho snad ani nedá moc zkazit (no i když...), a co je páté, to už víme všichni.

Ať si studie říkají, co chtějí, jedno je jisté – vždy se dá najít něco, na co můžeme nadávat, stejně jako něco, za co můžeme být vděční. Je jen na nás, co uděláme s potenciálem, jaký máme. Jaký si to uděláš, takový to máš. A teď si jdu na počest pátého místa otevřít plechovku Coly, a k večeři si v přeplněném vlaku objednám přes mobilní aplikaci singapurské kuře a hranolky, a pohodím se na švédský gauč z Ikey. Ať se taky jednou rozšoupnem, když už jsme ty zdravé, vyspělé státy!

Alena z Londýna

Líbí se ti článek? Podpoř nás:

Přečtěte si další rady a tipy z kategorie Život v Anglii.

Naplánuj si cestu: