Šťastný nový rok!

Do nového roku proto vstupuju s rozumně vytráveným žaludkem (ale tak udělala jsem těch pár chlebíčků, no...), s dočtenou knihou a hlavně čistým stolem bez vánočních dekorací. Ta hezčí část ročního období zvaného zima je tedy za námi, a tak by bodlo to jaro. 

Zima v Londýně navíc prakticky neexistuje, a zkouškou na získání občanství není podle mě složení testu zvaného „Život v UK“, ale to, že se začnete zcela nevinně a bez českého sarkasmu divit, že v lednu občas klesne teplota k nule, a dokonce že sněží!

S očima na vrch hlavy přitom sledujete persilově bílé vločky, nahráváte jejich laškovné poletování na video, a fotíte téměř neviditelný poprašek. Fotky sněhu ihned věšíte na sociální sítě, protože jiní lidé určitě nemají okna a tuto raritu nevidí. Pak vyhrabete své jediné rukavice (tenounká bavlna, nevhodná do sněhu), a vyrazíte ven. 

Více jak 600 Čechů s námi odjelo do Manchesteru pracovat. Ja se jim daří? Více zde >>

Pokud jste zdomácněli, tak už se vám zcela jistě rozpadly poslední pořádné české kozačky, a obujete si proto na nohy holenky. Děti pošlete do školy (pokud bude vůbec otevřená!) buď taky v holenkách, a nebo jako vždycky ve střevíčkách.

Pak sami šlapete do práce pěšky (nasněžilo, tudíž zkolabovala doprava) v nepohodlných gumových botech nebo nanicovatých kozačkách, které nejsou stavěné na sníh a hned se promáčí. Vím, o čem mluvím – letos jsem vyrazila v anglických botech na šumavský sníh. Nikdy více!

Miluju sníh a pravou zimu, ale ne v Anglii. Miluju Anglii, ale ne sníh a zimu v Anglii. To prostě nejde dohromady. Místo sněhu a pořádné zimy tady však v lednu a únoru většinou prší, což je velice depresivní, a tak opět toužebně volám po jaru!

V Londýně to navíc není tak nesplnitelné přání, jak by se na první pohled mohlo zdát. Díky teplému Golfskému proudu (už dávno jsem pochopila, že to neznamená, že moře má teplotu 30 °C) začne rašit typická jarní flóra čili SNĚKRONARY (sněženky, krokusy, narcisy) už v prosinci. Vidět rozkvetlou sněženku už v posledním měsíci v roce není neobvyklé, i když musím říct, že mezi tím spadaným hnědým listím působí jaksi nepatřičně. Ale je to předzvěst jara!

Od prvního ledna začínám pravidelně kontrolovat cibule, které jsem na pozdim hojně zapíchala do všech možných i nemožných květináčů a očima je popoháním k rychlejšímu růstu, i když mě zároveň baví i to čekání, a raduju se z každého povyrostlého milimetru.

A pak se objeví v obchodech řezané narcisy, a v tu ránu jsou i u mě za oknem. Venku si mohou běsnit živly a mocnou kyjí vládnout stejně jako Václav Leden Postránecký ve Dvanácti měsíčkách, ale u mě doma je už teda jaro! 

Tak šťastný a rozkvetlý nový rok!  

Alena z Londýna

Líbí se ti článek? Podpoř nás:

Přečtěte si další rady a tipy z kategorie Život v Anglii.

Naplánuj si cestu: