Máme se opravdu lépe?

Na pravé straně silnice prodávají jídlo ženy na mopedech. Chrání si obličeje rouškami, protože vzduch ze stovek mopedů projíždějících kolem je silně znečištěný. Za nimi vidím slaměné chatrče, kde si hrají děti, suší se prádlo a připravuje syrové maso k prodeji. Sem tam se mezi stánky mihne krysa. Vedle prádla na stěně, masa a regálů je lednice s nealko nápoji a pivem.

Nalevo od silnice se budují luxusní komplexy pro zahraniční turisty. Mezi tím je nezpevněná prašná cesta a horko jako v ty nejteplejší dny u nás.

Takový je Vietnam. Je plný kontrastu a chudoby.

Zastavuji, kupuji pivo a sedám si před krámek na chodník. Vedle mě si hned přisedá domorodec a celý nadšený vytahuje mobil a listuje na Googlu, ať mu ukážu, ze které země pocházím. Znají Evropu. Znají i Českou republiku, Petra Čecha i Poborského.

Nemohou však uvěřit, že Češi se mohou kdykoliv sebrat a jet do Británie

Nemohou uvěřit, že můžeme jet jen tak za nákupy, za prací a nebo se tam rovnou přestěhovat a to vše bez víz nebo povolení. Je to pro ně neskutečné a zároveň dávají na sobě znát, že máme v Evropě velké možnosti.

Proč?

Když přijedu z chudé části Asie domů, do rozvinuté společnosti mezi kulturně vzdělané lidi a vidím kolem sebe samou technologii, říkám si, za jakým účelem to vše je? Auta, aby nás dovezla kam? Telefony, abychom hovořili o čem? Televize, abychom se dívali na co? Noviny, abychom četli co? Hodinky, abychom spěchali za čím? Školy, abychom byli zaměstnáni za jakým účelem? Abychom produkovali co? Když se vrátím domů, lidi mi tady vždycky říkají „my se tady máme tak dobře, ani o tom nevíme, co?“

Mou odpovědí je: „Záleží, co považuješ za to tzv. mít se dobře. Je to více oblečení? Je to větší televize nebo dražší auto? Pak ano, máme se tady dobře.“

Jenomže na tvářích lidí v nejchudších zemí vidím nadšení, vidím radost, vidím chuť do života. Vidím u nich rovná, nezničená záda, nezdeformovaná dlouhým sezením, jaká jsou u nás už jen raritou. Vidím děti, hrající si venku a několik generací rodiny pohromadě. Vidím něco, co se u nás vytrácí.

Chvilka pro sebe sama

Radost z poslechu kvalitní hudby, radost z procházek jen tak bezúčelně, kultura, filozofie, debata s partnerem a rodinou při vypnuté televizi po večerech, to vše se také bleskově vytrácí. Vytrácí se to nejen u nás, ale také v jiných zemích se západní kulturou. Nejsme výjimkou.

Vývoj nelze zastavit. Co s tím tedy můžeme dělat?

Měli bychom lépe poznat sami sebe a měli bychom lépe rozumět lidem kolem sebe. Nikoliv rozumět tím způsobem, že si koupíme novou, větší televizi a koukat na seriály a potom se zmrskat každou sobotu večer v hospodě. Poznáním mám na mysli porozumět svým silným a slabým stránkám. Porozumět tomu, co chceme dělat v životě, co nás baví a naplňuje. Také rozumět svým pocitům, tomu, co nám říkají, a umět být chvíli v klidu sami se sebou. Porozumět lépe blízkým kolem nás.

Nejen pracovat, koukat na televizi nebo vykonávat nějakou činnost, kterou utíkáme od svých vlastních myšlenek a od sebe sama. Když to zvládneme, jen pak budu moci říct svým známým po příjezdu, že se tady máme opravdu dobře, ani nevíme jak.

Adam Wojnar

Líbí se ti článek? Podpoř nás:

Přečtěte si další rady a tipy z kategorie Život v Anglii.

Naplánuj si cestu: