Když se řekne Eid… aneb co je Mubarak

Je téměř nemožné žít např. ve východním Londýně a nevědět, že probíhá Ramadan – konec konců nám to připomínají i řetězce supermarketů, které v tuto dobu vytváří speciální regály s akcemi na rýži, datle, kari a různé omáčky a asijské sladkosti. Nad tím vším trůní obrovská cedule Ramadan Mubarak - požehnaný Ramadan.

Bylo by jistě netaktní zmiňovat se o trapasu, který se letos povedl Tescu, když vedle obrovské cedule, přející požehnaný Ramadan, umístily zlevněné brambůrky se SLANINOU, a tak se tu nebudu do detailů rozepisovat o reakcích, které to způsobilo, či zmiňovat, jak se zpráva o tomto faux pas stala následující dny trendem číslo jedna na Facebooku.

Je všeobecně známo, že Ramadan je postní měsíc, a muslimové si od východu slunka do jeho západu odříkají jídlo, pití či milostné hrátky. 

Ramadan se posunuje každý rok o zhruba jedenáct dnů dopředu a většina mých muslimských známých z neznámého důvodu (pozor, pokus o vtip!) preferuje postit se v zimě, kdy slunce vychází kolem osmé ráno a zapadá před čtvrtou odpoledne. Letošní přelom června a července tedy fakt nic moc! (Nabízela jsem zemdleným kolegům jako pomoc v nouzi konverzi ke křesťanství, ale taky to brali jen jako pokus o vtip.)

Ramadan trvá zhruba třicet dnů a jeho začátek i konec je dán sprkem nového měsíce. Nikdy se tedy neví přesně, na který den to připadne, a vždy mě fascinují diskuse, které se o tom vedou, a jak plánují oslavy, aniž ví, kdy je vlastně budou mít. Moje muslimská kolegyně se mi např. ve čtvrtek ráno zmínila, že večer jedou k moři slavit zítřejší Eid,  a značně znejistěla, když jsem jí připomněla, že jestli je Eid v pátek až v sobotu se rozhodne až ve čtvrtek večer podle měsíce.

Dle britského zákona mají totiž příslušníci náboženství právo slavit své náboženské svátky, takže třeba většina základních škol ve východním Londýně, kde je minimálně 90 % muslimských dětí, se rovnou zavře, protože by tam prostě nikdo nepřišel. (Pak si to musí ovšem nahradit.)

Eid-al-Fitr (festival ukončení půstu) je třídenní svátek, který začíná v letošním roce právě dnes, v pátek 17. července. Eid je velmi slavnostní den, kdy si muslimové obléknou nové šaty, ženy si ozdobí ruce henou, ráno se shromáždí v mešitě, zdraví se Eid Mubarak, no a pak začne maraton návštěv všech příbuzných a známých, což, bereme-li v úvahu velikost průměrných arabských či bangladešských rodin, není zas tak malý úkol.

Každou sebemenší návštěvu pochopitelně čeká veliké pohoštění, a samozřejmě cukroví zvané “kaek”. Děti dostávají drobné dárky, a samozřejmě se také dává almužna chudým (“zakat”), což je ostatně jeden z pěti pilířů islámu.

Moji muslimští kolegové, kteří se den po Eidu vrací do školy, jsou zpravidla velmi unavení, neb dlouho do noci obcházeli stovky příbuzných, nicméně hlásí, že se měli dobře a že si to užili – ale že jsou rádi, že už je to z krku. My si při jejich vyprávění pochutnáváme na samosách (smažené slané šátečky), které nám přinesou, a protože největší křesťanské svátky jsou bohužel velmi konzumní, dokážeme se velmi dobře vžít do toho, jak se cítí: Šťastně a přežraně. 

Alena z Londýna

Líbí se ti článek? Podpoř nás:

Přečtěte si další rady a tipy z kategorie Život v Anglii.

Naplánuj si cestu: