Hurá do práce. Eurokomisař chce všem mladým zajistit místo.
Jak z lidí vytvořit cvičené opice.
V médiích tato zpráva prolétla velmi rychle. Uvidíme, jestli se bude něco dít. Já bych to nazval: jak z lidí vytvořit cvičené opice.
Podle návrhu eurokomisaře pro sociální záležitosti a zaměstnanost László Andora měli mít mladí do 25 let jisté, že do čtyř měsíců po skončení školy dostanou místo nebo praxi. Nemuselo by jít jen o absolventy, ale i o ty, kteří skončí na úřadu práce.
Myšlenka na první pohled vznešená, ale podívejme se na to, jestli nejde o utopii.
Zaprvé, jak chce stát zajistit, aby ve sklíčené ekonomice globální recesí firmy nabíraly stále nové uchazeče o práci? Jak chce stát zajistit, aby tito lidé pracovali efektivně, když ví, že jim bude zajištěno další místo? Co je to za konkurence? Jsem si vědom faktu a nepopírám, že mladá generace má být produktivní, především má však nabírat cenné zkušenosti a učit se správným návykům a vysoká nezaměstnanost mladých skrz eurozónou je alarmující. V Řecku nepracuje 50% a ve Španělsku už více než 25% populace do 25 let.
Podle mého názoru narážíme hlavně na problém něčeho úplně jiného. Naše školství nabízí takové obory, které jsou spíše v módě, než které jsou zapotřebí a co je horší, že mladí studenti hnáni svými rodiči na tyto obory stále hojně nastupují, i když se už roky ví, že některé studijní obory, například ekonomicky a humánně zaměřené, jsou nadbytečně zastoupeny na školách a je jich dnes více, než je trh práce tyto absolventy vůbec schopen pojmout. Časy se změnily a doba se posunula dále. My se musíme měnit s ní.
Proto se ptám, jak stát zajistí, že nadbytek těchto studentů bude pracovat ve svém oboru? A jestli nebudou pracovat v oboru, který vystudovali, proč se obtěžovat vůbec studovat? Doma máme sice školy stále zdarma, ale když se začne s prací v mladším věku, tak dotyčný nebo dotyčná může mít jistou výhodu. Například v Británii, kde mladistvý, který začne pracovat již od svých 16 let, může mít kariérově našlápnuto daleko lépe než ten, který prostuduje půlku svého života a pak stejně bude mít problém práci najít. Ten 16ti letý má za sebou v té době mnoho let pracovních zkušeností, začal úplně od nuly a je otřelejší životem.
Tím samozřejmě nechci ani v nejmenším nabádat, aby všichni zanechali studií, ale jen chci zde zdůraznit, že bychom neměli studium tak přeceňovat. Co je to za společnost, kde vysokoškolák dělá práci středoškoláka a středoškolák toho s výučním listem? Pak se jednou otočíme a zjistíme, že ve třiceti letech, kdy jsme prostudovali skoro polovinu svého života, stále nemáme potřebnou kvalifikaci pro práci, kterou bychom chtěli dělat.
Zadruhé, tímto chci poukázat na to, že začít by se mělo ve školství. Pojďme se podívat na výsledek jedné studie, který zveřejnila přední světové společnost ve vyhledávání lidských zdrojů Hays ve spolupráci s výzkumnou organizací Oxford Economics:
“Přestože v mnoha zemích světa panuje vysoká nezaměstnanost,
řada států trpí chronickým nedostatkem
kvalifikovaných pracovníků v klíčových profesích”.
Ano, tohle se děje v tomto světě a dokonce i v naší zemi je mnoho pracovních míst, na které nemáme dostatek kvalifikovaných pracovníků. A znovu ano, v této době, v této krizí zmítaných časech, celosvětové ekonomické recesi, kdy nezaměstnanost je každodenní chléb zpravodajských serverů a televize, v době, kdy se o své místo bojí podle nedávného průzkumu rekordní počet Čechů. Toto je informace, na kterou stále hlavní média neupírají pozornost. Máme spousty absolventů, spousty velmi chytrých mladých a vzdělaných lidí, kvalitní školy, ale nemáme pro tyto absolventy uplatnění a pokud budou studovat stále to, co studují, tento problém s nedostatkem kvalifikovaných pracovníků se bude zhoršovat. Zřejmě studium například chemie nebo inženýrství není dost cool mezi mladými.
Když se už Brusel, potažmo jakákoliv vláda, která jejich nápad přijme, ta naše nevyjímaje, chce stavět do role řešitele tohoto problému, tak by zákonodárci měli nejdříve zavézt systém stimulů pro školy, aby otevíraly obory, které jsou zapotřebí, například učňovské obory, tesař, dlaždič, malíř, chemik, technik a podobně. Na druhé straně “trestat” školy, které budou nabízet obory, které jsou přebytečné, například studijní obory zabývající se ekonomikou a managementem. Trestem myslím například snížení dotací. Teď si s dovolením vypůjčím prohlášení europoslance Jana Březiny, který zveřejnil server ceskatelevize.cz:
"Mnohem vyšší efekt by měl správně nastavený systém pobídek
pro zaměstnavatele spojený s daňovými úlevami."
V den přípravy tohoto článku jsem narazil na zajímavou zprávu z Británie. Magazín iDnes.cz zveřejnil článek na téma, jak stát může efektivně podpořit průmysl a tím i trh práce:
“Británie zavádí daňové úlevy pro herní vývojáře. Ačkoliv řada států vnímá rozvoj zábavního průmyslu jako zásadní,
Česká republika zatím úlevy pro herní vývojáře nenabízí. Oproti tomu v Británii se herní studia dočkají odpočtu od daně.
Tamní vláda totiž usiluje o proměnu země na technologické centrum Evropy.”
Bingo, to je ono. Vítězem tady jsou všichni. Na jedné straně stát, protože investuje do něčeho, co má do budoucna smysl a investice se mu vrátí a na straně druhé jsou absolventi a mladí lidé, kteří se tvorbou her zabývají. Výsledkem je vysoká konkurenceschopnost, tvorba pracovních míst a odvody do státní kasy v podobě daní z výdělku firem.
Dalším a z mého hlediska tím nejefektivjnějším řešením, jak se poprat s neudržitelně se zvětšujícím počtem lidí, kteří čekají, že se o ně bude stát starat. Jedním z řešení je výuka žáků úplně jiným směrem, tím směrem je podnikání. Žák by po ukončení studia věděl, jak založit firmu, jak prodávat, v jakém oboru podnikat, jak nabrat dobré zaměstnance, zajistit kapitál k rozjezdu své firmy, kde jsou díry na trhu a nyní to nejpodstatnější, jak vézt svou firmu tak, aby se stala světově konkurenceshopnou, jak vytvořit pracovní příležitosti a tím hnát ekonomiku vpřed. Jen a pouze za těchto okolností budou vznikat pracovní příležitosti, které jsou opravdu zapotřebí a stát se nemusí zabývat, kde naleje miliony na tvorbu pracovních míst nebo zajišťovat práci mladistvým.
Většina z vás si jistě říká, že jestli tento způsob může fungovat v silně sociálních zemích, jako je Rakousko nebo Finsko, proč ne tedy v celé EU? Odpovědí je: Proč učit lidi závislosti na státu, který pak má větší moc nad svými občany? Jedno Čínské přísloví říká:
"Dejte člověku rybu a nasytíte ho na jeden den.
Naučte ho lovit a nasytíte ho na celý život."
Nyní se přenesme zase na chvíli do Británie. Kdo je tam největším zaměstnavatelem? Myslíte, že to je British Petrol nebo třeba British Airways? V žádném případě, v Británii je největším hnacím motorem ekonomiky malý podnik, takový, který zaměstnává okolo 10 nebo 20 lidí. Takto je zaměstnaných nejvíce zaměstnanců v Británii. Malé podniky jsou více flexibilní, dokážou být dynamičtější, nemrhají tolik penězi jako velké polostátní kolosy, kde se peníze jen ztrácí a marní na zlaté padáky a podobné nesmysly. Kdo nakonec tyto zbytečné výdaje uhradí? Je to běžný občan, já, vy, váš soused a tak dále. Zaplatíme to formou daní nebo formou investic našich skvělých reformami poznamenaných důchodových spoření, které investují do velkých firem, právě aby nakrmily darmožrouty sedící v dozorčích radách.
Abych se vrátil k původní myšlence. Nemohu se dívat na to, jak silně sociální státy řeší problém nezaměstnanosti tak, že vytváří z lidí ovce, které jdou ve stádu tam, kde je momentálně pracovní příležitost a to do doby, než zase celé stádo zjistí, že jejich chlebodárce se přestěhoval do země, kde má menší náklady na zaměstnance, nebo kde platí nižší daně. Masy lidí pak čekají s nataženou rukou na sociálních dávkách, tohle silný sociální systém učí své občany. Takto si dnešní státy pěstují závislost voliče.
Nejsem pro ryzí kapitalismus, socialismus, komunismus nebo jiný ismus. Jen chci poukázat na to, že když se stát až “příliš” stará o občany podobnou formou, je to pro jeho obyvatelé v dlouhodobém časovém horizontu spíše nevýhodné.
Vím, že se mnou nebude většina lidí souhlasit, ale zde sděluji pouze své vlastní stanovisko a pohled na věc. Když se podívám na výsledky nedávných voleb, ani v nejmenším neočekávám, že by mi většina lidí dala za pravdu, spíše naopak. Děkuji za váš čas a přečtení tohoto delšího článku až do konce.
Adam Wojnar
Líbí se ti článek? Podpoř nás:
Přečtěte si další rady a tipy z kategorie Blog.