Brexit: Mám tu zůstat nebo jít?

Fáze 1: Popírání

Oznámení výsledku hlasování bylo překvapením i pro „odcházeče“. Pro „zůstatkáře“ bylo „děkujeme, odejděte“ jak kudla do zad. Největší optimisté ale dál volali, že referendum není nijak závazné, a že hlasování neznamená, že UK skutečně vystoupí. Lidé se shlukovali na náměstích a pořádali demonstrace na počest vyjádření lásky k EU. Změnilo se tím něco? Ne. Přišla jen o to větší frustrace a nastala tedy...

Fáze 2: Hněv

Naštvaní byli:
a) cizinci, že nás tu nechtějí, i když často děláme za mrzký peníz práce, které nikdo jiný dělat nechce.
(Místním se nadává do podělaných rasistů.)

b) místní – zastánci brexitu, že jim my cizinci bereme práci a okrádáme tak jejich stát na benefitech.
(Cizincům se nadává do podělaných imigrantů.)

c) místní – odpůrci brexitu, že zastánci brexitu se chovají agresivně a mnohonásobně proto vzrostly zločiny z nenávisti. Stejně tak je hnětlo, že se šikovně zamlčelo, že imigranti do státní kasy přispívají víc, než kolik z ní takzvaně vydyndají na dávkách.  (Místní si nadávají vzájemně do podělaných rasistických Britů.)

d) všichni na kampaň „Odejít“ pro neposkytování korektních informací aneb Kde že jsou ty slíbené ušetřené miliony pro britské zdravotnictví? (Všichni nadávají podělané kampani.)

Fáze 3: Smlouvání

Jednání UK a EU. Petice. Lobování. Snaha prostých občanů zapůsobit na vládu. Výsledky? Radši nemluvit.

Jak se vystoupení Británie dotkne Čechů a Slováků pracujících v Británii? Kdy Británie vystoupí? Víza nebo volný pohyb? Vše o Brexitu v této sekci >>

Fáze 4: Deprese

Nejhůř jsou na tom ti, kteří celá léta žili z výhod poskytovaných členstvím v EU, a neřešili byrokratické detaily typu papírové povolení k trvalému pobytu či finanční závislost v partnerství na psí knížku. Mnozí se ptají: Mám tu zůstat nebo jít? Co teď bude dál? Jak mně to ovlivní?
Jo a už jsme zmínili padající libru a rostoucí ceny?

5. Smíření

Čím dříve se dostaneme do této fáze, tím lépe pro nás. Spousta našinců to pochopila a za loňský rok dorazilo na břehy Ostrovů rekordní množství lidí z východní Evropy, žádající o práci. Dokud je to legálně možné a neblokuje to úřední šiml!
My ostatní, co už jsme tu nějaký pátek, řešíme trvalé pobyty a občanství. Naše stránky a skupiny na sociálních sítí, se nezabývají za posledních pár měsíců snad ničím jiným než vzájemnými radami jak získat pobyt, kde stáhnout jaký formulář, jak ho vyplnit, jak zaplnit mezeru v odpracovaných letech atd atd. Uklidňujeme také plašany, kteří jsou si „jisti“, že budou vyhoštěni, a navazujeme bližší vztahy se známými z ostatních evropských zemí, kteří také plaší a panikaří. Co toho máme najednou s Němci společného!

Zatím je ale klid. Relativní. Zvolení Trumpa totiž způsobilo v Británii takový šok, že se na chvíli zapomnělo, že máme vlastní problémy s brexitem.

Vláda také vydala prohlášení, že každý, kdo zde žil minimálně pět let, má automaticky právo k trvalému pobytu, a nepotřebuje žádný papír. Ten se nevyžaduje v souladu se zákony EU ani po těch, kdo tu žijí méně než pět let. Co bude pak, to zatím nikdo neví.

Hlavní je zůstat v klidu, ale také není od věci poučit se z historie, že sliby jsou chyby a že štěstí přeje připraveným. Takže jsem ráda, že jsem si už dávno zařídila trvalý pobyt a že manžel je už pár let britským občanem. I tak bych se ale možná měla dokopak k tomu, že starší dceři konečně zařídím britské občanství, a té mladší pro změnu české. Konec konců štěstí přeje připraveným!

Alena z Londýna

Líbí se ti článek? Podpoř nás:

Přečtěte si další rady a tipy z kategorie Život v Anglii.

Naplánuj si cestu: